Proč ne teď?

Zřejmě každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy přesně věděl, co chce nebo potřebuje udělat, ale z nějakého důvodu to neudělal. Možná to odložil na jindy, až bude lepší příležitost/doba/nálada. Možná se potřeboval poradit s někým v okolí, jestli je to dobrej nápad, jestli na to má.                                                                     

Co se ale stane, když v tuto chvíli vím, co chci udělat, ale zároveň si počkám, až mi někdo potvrdí, že je to ten správný krok pro mě? Předávám odpovědnost za sebe, své rozhodnutí, svůj život do rukou  jinému člověku. I kdyby mi ten člověk byl sebebližší, tak přeci jen jeho pohled na svět je jiný než můj. Co se zdá správné jemu, se mně nemusí až tak pozdávat a naopak. Může tedy dojít k tomu, že ten skvělý nápad, který mě mohl posunout v životě o kousek dál, zapadne a nespatří světlo světa. Jen kvůli tomu, že mi někdo řekne, že to nemá cenu. Že to k ničemu nebude, nikoho to nebude zajímat... Ano, možná má pravdu. Možná ale nemá. Což ale nezjistíme, dokud budeme stále dávat na názory a rady okolí a tím se necháme brzdit v akci.

A jak to pokračuje v případě, že si to naše momentální rozhodnutí necháme ještě projít hlavou? Samozřejmě záleží na tom, o co jde. Jsou situace, které přímo vyžadují určité "uzrání" a delší čas k tomu, abychom udělali definitivní závěr. Ale mám na mysli ty momenty, kdy nám bleskne hlavou určitá myšlenka, která se nás drží, v tu chvíli jsme z ní nadšeni a prostě intuitivně víme, že bychom to měli zkusit. Ovšem jakmile začne intuici odporovat rozum, jsme v koncích. I když se rozhodneme, že to teda ještě sami promyslíme, necháme si víc času, atd., tak se nám začnou do hlavy vkrádat pochybnosti, strachy, nejistota, nedůvěra sám v sebe a nakonec nad nápadem mávneme rukou jako nad blbostí. A dopadne to stejně, jako když necháme za sebe rozhodovat druhé.

Co tedy s tím? Jak v sobě najít tolik potřebnou vnitřní sílu? Sílu k tomu, abychom nejen zrealizovali svůj nápad, ale zároveň abychom ustáli ne vždy souhlasné názory okolí? Důležité je ujasnit si sám v sobě, že to skutečně chci. Pokud ano, tak si položit otázku, co nejhoršího se může stát, když to nevyjde podle vašich představ? Na kolik jsou tyto případné hrozby pro vás demotivující, co by následovalo, kdyby k nim skutečně došlo? Mnohdy zjistíme, že všechny ty pochybnosti a strachy nejsou tak strašné, že daleko horší by bylo nezkusit to. Když se totiž k něčemu odhodláme, je tu možnost, že to vyjde. A když to vyjde, tak budeme sami na sebe hrdí, motivovaní do dalších akcí a začneme i více věřit sami v sebe. Takže, proč jindy a né teď:)?